BoPa - Fotky z cest

Lassen Volcanic

Park se rozkládá v severovýchodní části státu Kalifornie na území okresů Shasta, Lassen, Plumas a Tehama. Je situován poblíž severního okraje údolí Sacramento Valley. Hora Lassen Peak nebo také Mount Lassen (3189 m) – nejjižnější vulkán v Kaskádovém pohoří – je na rozdíl od jiných lávových dómů pokryta krátery. Několik  se jich nachází kolem vrcholu hory, přestože dva byly přikryty ztuhlou lávou a sírovými usazeninami. Lassen Peak je největší ze skupiny více než třiceti vulkánů, které v této oblasti vybuchly v průběhu minulých 300 000 let. Jde o nejjižnější z řetězu osmnácti velkých sopečných vrcholů, který se táhne od jihozápadu kanadské provincie Britská Kolumbie do severní Kalifornie.

Poslední období erupce Lassen Peak začalo v roce 1914 a trvalo přibližně sedm let. Nejsilnější byla exploze v roce 1915, která vyvrhla hřib popela a páry až do výšky deseti kilometrů, a byla největší erupcí v oblasti až do výbuchu sopky Svaté Heleny v roce 1980. Zóna kolem Mount Lassen a blízké hory Mount Shasta je považována za oblast s nejpravděpodobnější sopečnou erupcí v nadcházejících dekádách či stoletích.

Mount Shasta

Shasta je v současnosti neaktivní sopka ležící v Kalifornii, USA. Druhá nejvyšší hora Kaskádových vrchů (4317 m) a sedmá nejvyšší hora Kalifornie. Hora je významným duchovním místem původních obyvatel Ameriky, jako i poutním místem novějších náboženství (Hnutí Já jsem).

Stáří sopky se odhaduje na 600 000 roků. Přibližně před 300 000 lety došlo k obrovské erupci a destrukci celé severní strany hory, pozůstatkem této katastrofy je údolí Shasta Valley. Zbytky původní stavby vulkánu se nacházejí na jižní straně hory - silně erodované andezitové a dacitové lávy z kráteru Sargeants Ridge.

Během posledních 10 000 let se erupce objevovaly s přestávkami 800 roků s postupným zkracováním intervalů (600 roků). Poslední erupce byla zaznamenaná v roce 1786. Na sopce se stále vyskytují aktivní fumaroly a horké prameny, proto ji nemůžeme považovat za úplně vyhaslou, ale jen za spící, s rizikem možné erupce.

Crater Lake

Crater Lake je pohádkově krásné jezero vulkanického původu. Je nejhlubším jezerem Spojených států, druhým nejhlubším na západní polokouli a sedmým nejhlubším na světě. Jeho voda má neuvěřitelně intenzivní modrou barvu a je považována za jednu z nejčistších na Zemi. Jezero se rozlévá na dně kaldery, z jejíž hrany jsou  temně modrá.To je způsobeno hloubkou jezera. Ta způsobuje ,že jednotlivé barvy spektra jsou postupně pohlcovány  a to v pořadí červená,oranžová,žlutá ,zelená ,modrá a jen nejtmavší modrá se odráží zpět na hladinu jezera. Světlo proniká do hloubky 227 metrů což je světový rekord. Voda v jezeře je považována za jednu z nejčistších na světě.

Jezero je  hluboké 594 metrů  a průměrná hloubka je 457 metrů a leží v nadmořské výšce 1.880 mnm. Krásné výhledy na jezero nabízí scénická silnice Rim Drive v délce 53 km. Menší vedlejší silnice vám umožní přístup do oblasti vulkanických věžiček - Pinnacles. Při jízdě po silnici 138 budete projíždět oblastí Pumice Desert, kde se za opakovaných mohutných sérií sopečných erupcí nahromadila vrstva popela silná přes 15 metrů.

Jelikož jezero nemá přítok ani odtok nebyly zde ani ryby a to do doby než je sem od roku 1888 začal člověk vysazovat.Žijí zde pstruzi duhoví,lososi a garnáti.

Lava Beds

Lava Beds National Monument byl vyhlášen v roce 1925. Jde o lávové pole, které je protkáno desítkami až kilometr dlouhými lávovými tunely.

Láva pochází z erupce vulkánu Mammoth Crater, ke které došlo před asi 30 tisíci lety. Láva se tehdy valila po svahu dolů, na povrchu ztuhla, ale uvnitř stále proudila. Jakmile sopka přestala chrlit, láva odtekla a zůstaly po ní četné chodby. Protože se erupce během staletí častokrát opakovaly, můžete se na některých místech setkat s chodbami v několika patrech. Jednotlivé tunely a jeskyně jsou často vzájemně propojeny do obrovských labyrintů. Mnohé podzemní prostory se do dnešních dní nedochovaly, jejich pozůstatkem jsou jen velká balvanová pole.

Uprostřed parku můžete navštívit Visitors Centre, kde získáte potřebné informace o historii a zajímavostech celé oblasti. K výpravě do podzemí je nutné mít s sebou nějaký zdroj světla – veškeré vybavení vám zde rádi půjčí. Svítilny, které jsou majetkem parku, však nevydávají příliš silné světlo, proto je lepší spoléhat se na vlastní vybavení – nejlépe čelovku…

Mount St. Helens

Hora St. Helens (anglicky Mount St. Helens), v českém prostředí též nesprávně nazývána Hora Svaté Heleny, je stratovulkán nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington, USA. Je tvořena směsí lávy a sopečného prachu. Byla pojmenována po britském diplomatovi, lordu St Helensovi. Sopka je jedním ze 160 aktivních vulkánů z tzv. skupiny Pacifického kruhu ohně. Poslední známá erupce proběhla mezi lety 2004 až 2006.

Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams coby nejvýchodnější oblasti Kaskádového pohoří a 80 km od Mount Rainier  – největšího vulkánu oblasti. St. Helens vznikla přibližně před 40 000 lety a je v porovnání s ostatními vulkány v oblasti nejmladší. Hlavní kužel – zničen explozí v roce 1980 – byl vytvořen během 2 200 let aktivity. Sopka je mezi ostatními vulkány oblasti nejaktivnější za posledních 10 000 let.

Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Během jediného výbuchu bylo zničeno 400 metrů sopky. Horní část kužele se zhroutila a zanechala po sobě kalderu podkovovitého tvaru. Výlev magmatu způsobil vyklenutí severního boku sopky a jeho zřícení v lavině drtě. Výsledným efektem byla explozivní erupce.

Lavina bahna, kamenní a sutě se řítila rychlostí až 75 m/s a překonala vzdálenost více než 25 km. Nashromážděné úlomky vyplnily údolí do výše 195 m. Směs horkých plynů a lávy v čele laviny zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše odpovídající cca 600 km2. Rozpad sopečné základny měl za následek i vznik pyroklastických proudů o teplotě až 700 °C. Během výbuchu, kromě škod na okolních porostech, uhynulo přibližně 2 000 kusů jelení zvěře. Erupce byla příčinou i tragické smrti vulkanologa Davida A. Johnstona, fotografa Reida Blackburna a významného občana Harry Randall Trumana.

Podle údajů americké geologické služby a pracoviště David A. Johnston Cascades Volcano Observatory během jediného výbuchu bylo z tělesa sopky rozmetáno 2,8 miliardy m3 horniny. Za jediný den se do atmosféry dostalo 520 miliónů tun popílku.

Následná ekologická katastrofa znamenala pro vědecký svět i určitý přínos. Zničená krajina kolem sopky se stala studijním prostorem přirozené obnovy zničeného ekosystému. Bylo takto zjištěno, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá mnohem rychleji, než vědci předpokládali.

Mount Rainier

Její vrchol se nachází v nadmořské výšce 4392 metrů. Mount Rainier je považována za jednu z nejnebezpečnějších sopek světa, konkrétně o jednu z 16 světových sopek na Decade Listu, seznamu nejnebezpečnějších sopek světa. Kvůli obrovskému množství vody, které udržují místní ledovce, by případná erupí lahary, jejichž výsledkem by bylo zatopení celého údolí řeky Puyallup a města Tacoma.

S 26 ledovci a celkem 93 km² sněhových polí a ledovců se jedná o nejvíce zaledněný vrchol 48 pevninských států USA. Na vrcholku hory se nachází dva velké sopečné krátery, z nichž každý měří více jak 300 metrů v průměru. Východní kráter je však větší než jeho západní druh. Geotermální teplo, které sopka vyzařuje, zajišťuje, aby nebyly okraje těchto kráterů pokryté sněhem nebo ledem. Také zapříčinilo vytvoření největší sítě sopečných ledovcových jeskynní na světě, s délkou chodeb až 3 kilometry. Malé kráterové jezero, o velikosti 40x9 metrů a hloubce 5 metrů, je se 4329 metry nad mořem nejvýše položeným jezerem Severní Ameriky a nachází se v nejnižší části západního kráteru, pod 30 metry ledu, takže je přístupné pouze díky jeskynním.