BoPa - Fotky z cest

Zde odkaz na fotky:
https://www.bopa.cz/fotoalbum/2020_09_17-24---moto-korsika/

Původní plán "Rumunské hory" nám zrušili ze startu Rumuni, pak Maďaři a nakonec i Slováci. Náhradní plán jet na Sardinii nám v pondělí překazilo nařízení, že na ostrov je nutno mít negativní test na Covid-19 - max 72 hodin starý. Což není šance stihnout. No ještě že jsem ty lístky na trajekt nekupoval. Takže v úterý porada a vymýšlení náhradní alternativy. Korsika byla dobrá volba.

17.9.

Plánovaný odjezd nám trochu nevyšel. Judas zaspal. Ale vůbec to nevadilo, protože já jsem stejně nebyl úplně ready a navíc jsem zdržoval následně. Odjeli jsem od garáže a rovnou pro benzin - bo jsem měl “sucho”. Jelikož klasické čerpací stanice otvírají až v 5:00 - tankoval jsem u Tesca - Benzina Expres. Judasovi nejde naplánovat trasa na GPS. Studujeme a hledáme chybu. A jelikož nechceme ztrácet čas, bo první den je jednoduchý - po dálnici do Livorna - vyrážíme po dálnici na Brno, Hustopeče... Cesta vcelku ubíhá na pohodu, provoz akorát, v Mikulově tankujeme, za čárou kupujeme dálniční známku a hurááá. Ve Vídni končíme v nemalé koloně - já trochu prokličkuju, ale Judasovi se to moc nedaří (je o trochu širší díky větším kufrům), takže se za chvilku řadím do kolony a čekám. Dlouho čekám. Dokonce jsem si začal myslet, že to struhnul někde bokem mimo můj pozorovací prostor. Takže mu volám, ale hovor selhal. Po dalších asi 5 minutách volá zpátky. A to už byl kousek ode mně. Takže nakonec se zdržením  asi skoro hodinu opouštíme Vídeň a na jihu před námi mraky. Na odpočívadle debatujeme, jestli se oblečeme hned a nebo počkáme… Dává se s námi do řeči nějaký krajan, který prý už na svém "Cabriu" zavřel střechu, neb manželka prý cestou zjistila, že před námi jsou bouřky a vlastně celou cestu až za Graz má s mírnými přestávkami pršet. Podlehl jsem Judasovi, že to přece nebude tak horké a že se když tak oblékneme. Za 5 km začíná pršet… Po 20 km jsme dost mokří, ale i tak zastavujeme a oblékáme se v dešti. Jedeme ve slušné bouřce (docela pomalu) a za cca hodinu a půl přestává lít a už je trochu prší. Za chvilku sucho na cestě, teplo jak sfiňa, a tak se na dalším odpočívadle svlékáme. Moje slušivé reflexní nepromoky získávají novou funkci - jsou to slušivé reflexní promoky, ve kterých se strašně potíš. Takže kalhoty “DURCH” úplně všude… Jako bych se pochcal. Naštěstí to za asi 200 km uschlo.

Trochu obávané hranice jsou naprosto na pohodu, nikde nikdo, a tak mastíme dále na Udine - Benátky - Bologness - Livorno.

Od Udine začíná vedro, a hlavně hrozná, fakt hrozná “Průda” a nuda. Ale zvládáme to a na jednom odpočívadle, kde chceme malinko "spočnout" z toho otravného a únavného dálničního vopruzu a napít se, zjišťuji, proč Judasovi nefunguje GPS. JE TO JEDNODUCHÉ... Má staženou jen mapu Beneluxu, protože v noci při aktualizaci blbě kliknul.

Ale to nevadí, budeme to řešit následně. Cesta ubíhá normálně, pár blbečků na dálnici nám nemůže pokazit dobrý pocit ze začínající cesty.

Od Bologness je cesta zajímavější, spousta tunelů, není to už jen blbá placka a do Livorna dojíždíme v podvečer a hledáme ubytování. Za 80,- EUR za pokoj asi 1.5 km od přístavu je slušné, jdeme na večeři asi 50 metrů do Pizzerie, pivko, víno, Piza. Pak pár panáků na pokoji, nastavit Judasovu navigaci, aby přes noc stáhla komplet mapy a hlavně nastavit budík na ráno.

18.9. 

V 5 ráno vstáváme a frčíme fofrem na trajekt. Bo nemáme lístek a vůbec nevíme, kde to koupit a jak to bude probíhat. Přijíždíme k jednomu stanovišti, kde se rukama nohama snažím dopídit, kde si máme koupit lístek na trajekt. Borec se nám to snaží vysvětlit, prý je to kousek a tak vyrážíme hledat. Pěšky to fakt byl kousek, ale na motorce jsme to museli trochu objet. Naštěstí se nám to povede najít docela rychle a lístek je levnější než na internetu. Jedeme zpět na stanoviště, odkud nás borec poslal koupit lístky někam, měří nám teplotu a posílá nás dále do fronty. Čekáme na trajekt, jsme první motorkáři, jenom pár aut. Trajekt právě připlul z Korsiky, takže jen čekáme . Přijíždí další motorkář. Z Hodonína. Petr na Kawasaki. Nakonec spolu strávíme celou 4,5 hodinovou plavbu, kecáme, Judas jde spát do lehátka, já s Petrem sdílíme zážitky z cestování. Při vylodění se domlouváme, že pojedeme ten sever spolu. Takže kličkujeme městem a Petr se za pár minut odpojí. No nic. Stejně říkal, že rád jezdí sám. My se vymotáváme z města, jedeme pomalu v koloně a hledám místo, kde konečně namažeme řetězy, neb mají za sebou skoro 1300 km. Náš požadavek, "hlavně někde ve stínu a kde bude klid", je těžko splnit. Nakonec po asi 30 km nacházím malý plácek, kde pod je stromama stín. Zastavujeme a JUDAS se chopí údržby - tradičně obou motorek. Za chvilku ve skrumáži aut periferně vidím něco zeleného  a houknu.. Byl to Petr. Zastavil, kecáme a vyrážíme dále spolu. Nakonec jedem spolu celý vrchní cíp Korsiky a rozdělujeme se až v L´lile-Rousse. Celé odpoledne bylo opravdu parádní. Jedna zatáčka za druhou, malý provoz, normální tempo, spousta úžasných výhledů.

U Monticello hledáme nějaké ubytování a nacházíme nějaký RANCH. Ubytování v Mobilhouse. Není to velké, ale máme každý svou ložnici, bohužel bez ložního prádla, za které chtěli 10,- EUR na osobu. Takže se přikryju ručníkem . K večeři si dáváme Pizzu v místním "SALOONU", malé pivko k němu a pak na terásce u Mobilhouse panáka, pivo, víno… taky fajny vjěčurek . Vymýšlíme co dál, naplánujeme trasu na další dny a už se těšíme.

19.9.

Jako první vyrážíme k lyžařskému středisku Haut Asco (jedna poma a jedna lanovka), které je pod nejvyšší horou Korsiky - Monte Cinto (2706 m.n.m). Cesta je parádní, nahoře trochu kochačka a pak stejnou cestou dolů. Cesta fakt parádní a bez provozu. A pak zpátky na severní pobřeží, Lumio, Calvi a dojezd do Porta. Cesty naprosto parádní - některé úseky jsou sice hodně úzké, některé rozbité, ale i tak paráda. Tady to je fakt jedna zatáčka za druhou… rovinky mají tak 37 metrů. Předjíždění je docela problém. Spojka dostává fakt docela zabrat, protože je neustále v zápřahu.

V Porto jsme hledali zase nějaký camp a nejlépe u moře. Smůla. Našli jsme hotelík za 80, v obchodě nakoupíme sýry, zeleninu, olivy, víno a jdeme večeřet na balkon. Super večeře. Úžasný západ slunce trochu kazí krátká přeháňka, ale i tak jsou výhledy krásné. Když už všechno vypijeme, jdeme do automatu ještě pro pivko na dobrou noc. Plán je vymyšlený, udělat si takové kolečko proti směru hodinových ručiček přes Sagone zpátky do Porto a pak se po stejné cestě zpátky na západ do hor. A pak asi přes Corte do Ajaccia. Takže vymyšleno, můžeme jít klidně spát.

20.9.

Ráno Judas vyráží o chvilku dříve, protože se chce jet vykoupat a tak se domlouváme, že se potkáme cestou. Vyrážím tedy asi 30 minut po něm a cestu přes Cargese a Sagone si fakt užívám. Nádherné scenérie, rozeklané skály, úzké silničky, pak na kopci krásná široká silnice s táhlými dlouhými zatáčkami. Cítím se jako ve snu. V Sagone se potkáváme, Judas je vykoupaný a vlastně během 5 minut vyrážíme do hor a dokončit okruh. Cesta v kopcích je parádní, nádherné scenérie, hluboké a ostré kaňony. Na cestě je spousta prasat, koz, krav… A vůbec jim nevadí, že tam jezdí auta a ani se nehnou. Jedeš kolem nich na 20 cm, a vůbec to s nimi nehne. Auto, které jelo kolem nich, troubilo - a prostě nic. Takže vlastně do všech zatáček se musí dost pomalu, protože nikdy nevíš, jestli tam bude hejno zvěře, auto, hovno na cestě. Takže jedu jak posranej. Ale je to fakt zážitek.

Pak se vracíme poslední úsek stejnou cestou a dál do hor. Ochlazuje se, začínají se honit bouřky, fouká vítr, ale dá se to . Jedem kolem nějakých zimních běžecký areálů a pokračujeme dle plánu na Corte a Ajaccio. Vypouštíme variantu cesty do hor (tam a zpátky - časově náročné) a nacházíme ubytování v nějakém Mobilhouse u osady Peri - vyrážíme - cesta snů. Široká, táhle přehledné zatáčky. Další sen motorkáře. A pak se začne zatahovat a po přejetí sedla - “tma” . Za chvilku  oblékání do nepromoku (vlastně promoku) a dobře děláme. Za chvilku lijavec, pak bouřka, fakt hodně lije a na cestě stojí voda a velké proudy vody plují kamkoli směrem dolů. Jedu jak posranej… Hlavně přežít. Následně odbočujeme do prdelózních cest směr vytipované ubytování v mobilhouse. Dojedeme skoro na místo, naštěstí bez deště a zkoušíme hledat. Podle navigace, podle telefonu a mapy v Booking.com, jezdíme tam a zpátky, nahoru, dolů, několikrát se otáčíme, neb cesta končí. A začíná znovu pršet. Po pár pokusech jsme to vzdali a pod stříškou garáže se znovu oblékáme do "promoků" a jedeme do Ajaccia. Cestou mlha, déšť, jedeme pomalu a když se dostaneme z kopců dolů, přestává naštěstí pršet a my tak dojíždíme do 4* hotelu jen zavlhlí  . Na recepci trochu trable s cenou, ale nakonec bydlíme ve velkém pokoji (ale bez ledničky) za cenu uvedenou na Booking.com. Máme hlad, žízeň, jsme daleko od centra, hotelová restaurace patří mezi ty drahé a tak Judas vyráží koupit něco k pití a k jídlu do města. Jenže k obchodu dorazí 2 min před zavíračkou a ostraha mu prý dává jasně najevo "2 minuty". Takže za zmíněný čas kupuje jen pivko a víno. Cestou zpátky se ztratí, bo nemá sebou GPS (na posteli na hotelu je jí moc dobře) a na tlf se ztrácí signál. Ale nakonec vše vyřeší i s pizzerii, takže doveze všechno v hojném počtu - 2 pizzy, několik piv, 2 lahve vína. A tak se do noci přežíráme, plánujeme (od zítřka hlásí hnus POČASÍ skoro všude, takže ladíme co a jak…) a já pak ještě zapisuju.

21.9.

Ráno se probouzíme zase do slunečného počasí a po bouřkách, které měly v noci proběhnout není ani náznak - tzn předpověď lhala.

Pomalu se sbíráme a až v deset vyjíždíme - počítali jsme s deštěm, proto to zdržení. Nakonec vynecháváme maják na západ od Ajaccia, protože hlásí kolony a velké zdržení. Bez provozu bychom určitě jeli, ale na celkové hodině cesty tam a zpátky bylo zdržení další 2 hodiny. A na to nemáme nervy ani jeden z nás. Takže jedeme rovnou na Bonifacio, kde řešíme malý problém s parkováním a nakonec jen tak mrkneme na pevnost z přístaviště a fičíme po východním pobřeží (strašná nuda ) na sever, kde máme v plánu projet horama na severozápad (spíše sever ostrova) a tam přespat znovu  na RANCHI u Montichello, kde jsme spali první noc, za relativně malé peníze. Vyhýbám se bouřkám, jak to jen jde, ale nakonec stejně jedeme ve 3 bouřkách skoro 100 km. Půjčil jsem si jiný NEPROMOK (kombinézu) od Judase - a za 5 minut bylo jasné, že to je ještě horší… Voda stékala po zadní straně stehen, za chvilku voda v rozkroku, pak začne stékat do bot. V jednu chvíli se musím postavit do stupaček - a najednou skoro celý bazén, ve kterém sedím, mi stéká po nohách do bot. Takže bazének se rozděluje do noh a zadku… No přežil jsem to. Jedeme ještě nakoupit něco na večer asi 25 km od ubytování. Když jsme v obchoďáku, přijde bouřka, takže moc nespěcháme, fklidu a pohodě vybíráme, co bychom si tak dali k snědku a k pití. Nakonec platíme a jdeme čekat ven pod střechu, až přestane alespoň trochu pršet. Po asi 20 minutách nám dochází trpělivost a za mírného deštíku vyrážíme. Nakonec bez deště dojíždíme na ubytování (já ale fakt fakt durch z těch bouřek předtím), z každé ponožky vyždímám tak 3 dcl vody, dáváme sušit moje boty na gumicuk nad přímotop (normálně z nich teče voda) a chystáme si pršuty, sýry, olivy, vínko k večeři a hlavně musíme přemýšlet, co vlastně dále. Předpovědi počasí stojí za prd. Všude. I na pevnině. Takže nevíme, jak bude nejlepší pokračovat. Zatím to vypadá na útěk. Totální zbabělý útěk. Ach jo 

Ale máme velké dobroty k jídlu i k pití, máme dobrou náladu, nic nás nemůže rozhodit . Takže uvidíme ráno, jak vlastně budeme dále pokračovat. 

No to plánování je šílené. S ohledem na počasí. Takže jsme vymysleli 2 varianty - pokud tady bude zítra alespoň trochu hezky, zůstáváme další noc a do Livorna jedeme až ve středu odpoledne. Pokud má být hnusně, přesouváme se hned zítra.
14,5 hodinový trajekt do Savony vypouštíme, protože nejede ve středu. Škoda. No co už. To počasí nám dělá nemalé trable. Vlastně jakékoli řešení je vždy s deštěm, ale snažíme se vymyslet, abychom co nejméně zmokli a hlavně moc nevykosili. No bude to boj.

Ale s hruškovicí v báglu a pak v žaludku je to vlastně všechno “na pohodu” 

22.9.

Rozhodnuto - útěk z Korsiky. Vyrážíme tak, abychom dojeli do Bastia kolem poledne, v 14:00 jede trajekt do Livorna. Užíváme si cestu, kterou jedeme místy i potřetí, a pak spojovačka do Bastia přes kopec je moc fajn. Vidíme, jak se všechno kolem honí a déšť je na spadnutí každou chvilku. Na kopci nad Bastia vidíme, jak se další bouřky valí a dostáváme strach, jestli to stihneme - jestli předpověď kecala a nebo to vyjde na chlup. Dojíždíme do přístavního městečka Bastia, hledáme přístaviště a vjezd do něj a já mám zase hlavu v jednom kole, kde a jak zase budeme kupovat lístky. Povedlo se najít správnou “prodejnu lístků” a s předstihem čekáme na trajekt. Raději hodinu čekat, než to nestihnout. Původně jsem měl v hlavě, že vlastně jedou ty trajekty 2. Jenže na tom mobilu jsem ve své slepotě nezaregistroval, že ten druhý jede druhý den . Ale daří se a lístky máme zase o pár EUR levnější, než na internetu (to je kouzlo jízdy mimo sezonu., kdy není třeba kupovat lístky dopředu kvůli obsazenosti, ale stačí na místě, protože místa je dost). Jinak tady vládne slušný chaos. Papíry - čestné prohlášení o COVID - dostáváme jen jeden (říkám  maníkovi, že máme jeden papír pro dvě osoby a jestli to je OK - odpoví, že jeden člověk jeden papír. Když po něm chci další papír, tak na mně čumí, furt něco huláká do vysílačky a nevěnuje mi pozornost), takže tam vyplním nějaké věci, o kterých ani nevím, jestli jsou správně, do jména píšu nás oba a nakonec to stejně nikdo nekontroluje a na trajekt se po změření teploty dostáváme úplně fklidu  . Začíná kapat přesně dle předpovědi a tak jsme rádi, že jsem to stihli ještě za sucha pod střechu trajektu. Na palubě nacházíme místo venku pod stříškou, kde jsme schopni to přečkat i v bouřce. Dáváme si pivko a plánujeme co dál s ohledem na předpověď. Nakonec vypouštíme variantu noclehu v Livornu (předpověď kecala a neprší) a přesouváme se asi 22 km dále do PISY - do kempu s velkým Mobilhousem, 2 ložnice - není co řešit. Klasická večeře z vlastních zdrojů (myšleno z obchodu) a do noci zase špekulujeme, co vlastně a kdy jet, kdy zmokneme co nejméně - a je to vlastně neřešitelné.

23.9.

Takže v noci bouřky, ráno balíme a vyjíždíme za deště v "promoku". A vlastně prší skoro furt až do 15:00. Ale ani tak si to nenecháme otrávit a jedeme mimo dálnice na Parmu, Lago di Garda a tam po východní straně jezera (je to velmi turistická část, spousta kempů, městeček, pláží - podstatně více lidí, chaosu, než na západním hornatějším pobřeží jezera) a končíme po dalších úvahách v Trento.

Odpoledne se mi cestou na motorce povedlo trochu usušit věci, které mám na sobě. Teda trenýrky nedoschly, ale kalhoty z 90% ano.

Sranda začíná být s ubytováním. Nacházíme docela luxus "bejvák", ale když byl Judas nakupovat, tak jsem náhodou zjistil (bo jsem to debil nečetl předtím pořádně), že recepce tady není, že ubytování je možné jen 16-20 hod. Riskneme to (maximálně v Trento najdeme nějaké jiné ubytko - třeba hotel) a jedeme na místo - kde trochu bloudíme, protože to je komplex moderních budov. (Večer mně napadá, jestli to nebylo postaveno na Oylmpiádu jako bydlení pro sportovce - teď to vypadá jako nějaký studentský Campus). Ale daří se a přijíždíme v 19:50. Jenže… Bez potvrzené a zaplacené rezervace nás nikdo neubytuje. Takže jdu objednávat přes Booking, a pak čekáme, až se jim to propíše. Ale pak teprve začíná ta vlastní sranda. Borec nás má za úplné idioty, snaží se vysvětlit každou blbost, parkování v podzemkách, vysvětlování co a jak funguje. S mou jazykovou výbavou to je vážně legrace. Ale nakonec se daří a po malých trablech s parkováním jsme konečně v našem 2+1, jdeme si dát jedno pivko (Plzeň, ze které jsem se pak v noci pěkně posral), pak večeře z obchodu (klasicky šunky, olivy, sýr), vínko a u toho další plánování. Zítra jedeme do Dolomit, ikdyž víme že na 80% zmokneme, a pak do Rakouska, kde zmokneme taky a pak v domů, kdy kromě deště nás čeká i ochlazení. No bude veselo.

24.9.

Ráno se probouzíme s pocitem, že máme dost času a chceme si užít Dolomity a Alpy. Pomalu dobalujeme, vyjíždíme z podzemních garáží, vházíme klíče do schránky a vyrážíme. Ale hned stojíme a pro jistotu kontrolujeme počasí… A změna. V Dolomitech má pršet už dopoledne, hodně se ochladit, dál pak i v Alpách posunutí hnusu o den. Takže změna plánu a úprk domů. Z Trenta po dálnici za Bolzano, pak mimo dálnici na Brunek, Sillian, Tamsweg, Vídeň, kde mi navigace během cesty ukazuje hlášené obrovské kolony. Navigace navrhuje cestu přes Bratislavu, jenže já mám strach, aby nás tam nezavřeli do karantény, protože negativní testy nemáme. Takže skáčeme cca 25 km v koloně, snažíme se kličkovat mezi auty, což se nám místy daří. Jsme prostě s kuframa širocí, takže musíme pomalu a opatrně. Ale s vypětím sil, posunutím prahu jistoty do sféry "mám to v oku", se nám nakonec povede Vídeň proskákat docela dobře a pak už to mastíme domů. A kfuli tmě a času docela svižně . 

Najeto celkem 3745 km, na samotné Korsice najeto cca 1200 km...

spotřebováno celkem 132,67 litrů paliva,

59 hodin čisté jízdy

průměrná rychlost 66,4 km/h

MAX rychlost 154,5 km/h

845 km stoupání

průměrná rychlost ve stoupání 62 km/h

Maximální stoupání 19,6 %

Celkové náklady jsem nepočítal  - raději…
 

Více podrobností o cestě klidně předám na vyžádání - dlouhé čtení stejně nikoho moc nebaví, takže rád zodpovím konkrétní otázky samostatně