BoPa - Fotky z cest

15.7.2021 čtvrtek

V 7:00 máme domluven odjezd od garáže… tedy… ještě ve středu v poledne jsem myslel, že nikam nejedu… Lehké zdravotní potíže (ne problémy) mne trochu znejistěly. Ale silná vůle překoná většinu potíží :-)

Ráno jedeme pro jistotu k Jirkovi zkontrolovat tlak v PNEU, beru si pro jistotu Jirkův nepromok (lepší mít dva než žádný) a v 7:30 vyrážíme směr Slovensko - Žilina, Prešov, Košice, pak Maďarsko a prdelema na hranice s Rumunskem. Vše probíhalo báječně - přesně do chvíle asi 25 km před Prešovem. Jedeme dlouhým tunelem a já říkám: “myslím, že za tunelem začne fakt hooodně pršet. Jak jsme byli jednou na výletu do Alp a Dolomit, tak přesně za takovým delším tunelem nás čekala “bílá zeď” z deště.” A ono jo… jen co jsme vyjeli z tunelu, tak ne déšť, ale hrozný chcanec. Za 20 km jsme projeli 2 bouřky, viditelnost asi 30 metrů, na dálnici tak 7 cm vody, kdo nestál, jel krokem. Fakt hnus. Před Prešovem jsme dojeli na benzínku dotankovat, pro jistotu natáhnout nepromok (Judas už měl naštěstí kalhoty navllečené před deštěm, takže on jen bundu a já pro jistotu komplet, protože mé hadry sice vydržely, ale nevěděl jsem jak dlouho by ještě mohly držet svou funkčnost). Takže plně vybaveni IPCHO jsme vyjeli. A co myslíte? Dál ani kapka. Takže DURCH mokří jsme to asi po 60 km zase sundali. DURCH ne z deště, ale z potu.  Navíc začalo být fakt už dost horko. Ale i tak jsme rádi, že neprší a užíváme si “prdelózní” cesty v Maďarsku bez provozu a na Rumunské hranice. Vedro . Strašné vedro. Na hranici trošku fronta, ale jde to neuvěřitelně rychle, za asi 15 minut jsme na řadě. Celníci trochu ze srandy otrávení, že musí kontrolovat naše doklady v jejich systémech, ale trvalo to jen chviličku - takže za mně - rychleji jsem se do Rumunska nikdy nedostal.

A hned je jasné, že nebudeme spát hned v Satu Mare, ale že jedem dále. Úplně prapůvodně jsem měl hodně ambiciózní plán, ale už dopředu jsem věděl, že je nereálný - vyjeli jsme později, bouřka nás dost zpomalila a tak jsme hledal další řešení. Měl jsem v pomyslu přespat někde u NEGRESTI-OAS, když se zadaří tak v Sighetu Marmatiei (do Baia Sprie bylo nereálné). Spali jsme v Sighetu Marmatiei / Judas našel super ubytko za rozumné peníze a tak nebylo co řešit. Kolem půl osmé jsme byli ubytování. (jednolůžák 120 RON), hospoda , dobrá Pizza, dobré víno).
těsně před uzavřením kuchyně si objednáváme pizzu, pak láhev vína a už nás vyhazují z hospody, že zavírají. Tak si sedneme do průjezdu, plánujeme, kecáme a pak přišla šílená bouřka. Ne někde v okolí, ale přímo nad námi. Ještě že jsme pod střechou. Za necelou hodinku bylo po dešti a kolem půlnoci jdeme spát.

16.7.2021 pátek

Spát jsem šel kolem jedné, ale spánek nic moc. Okno jsem měl do hlavní ulice, od půl šesté obrovský provoz, od šesti v půlhodinových intervalech asi 10 minutové zvony z kostela, k tomu rachot pracovních strojů… přesně do 8:00. A v 8:30 jsem potřeboval odejít z pokoje k MOTO, abych se nachystal abychom mohli kolem deváté odjet. Takže rozbitý jak “cigánské hračky” jsem se doplazil ke stroji a po ranní kontrole předpovědi jsem si říkal: “To bude den”.

Mělo nám propršet více jak půl dne. Opak byl pravdou. Vyjeli jsme ráno za sucha a já pod nátlakem předpovědi připraven na “mokrou” variantu jsem se docela dost vařil. Ale nepodlehl jsem. Po asi 30 km jsme zastavili v dědině na pumpě, že si Judas chce spravit špatně nasazený štít na MOTO. Povedlo se. Jen tak namátkou jsme zjistili, že jeho řetěz je moc volný. Takže půlhodky napínáme řetěz a jedeme dál směrem k Baiu Mare. Kráááásná cesta. Super asfalt, široká, jedna zatáčka střídá druhou, rovinka má tak MAX 100 metrů. Sen motárkáře. Navíc máme štěstí a v našem směru celkem bez provozu. Před Baiu Mare uhýbáme na jinou prdelózní cestu směr Cavnič a Targu Lápus. Sice místy hooodně rozbitá silnice, ale to okolí. Nádhera. A pak zase na sever směr Borsa. Tady nemalé zdržení kvůli opravě dlouhého úseky silnic, ale docela se nám daří a do Borsa na OMV pumpu dojíždíme docela dle plánu. Natankujeme motorky benzínem,  sebe nějakým Ice TEA,  vyjedeme a asi po 100 metrech slyším v komunikátoru: “hej, mi tady svítí žlutá kontrolka”. A je to jasné - hned hlásím, že nesvítí. Takže direktivně nařizuji, že se vracíme na pumpu a vyměníme žárovku. Po rezebrání půlky předku motorky je lampa vyměněna - ale furt nesvítí. Sakra, kde je problém ?? Pojistka ? Už začínáme rozebírat druhou půlku motorky  - a ejhle - ono stačilo nastartovat. Pak jsme zjistili, že nebylo třeba ani pro výměnu žárovky nic demontovat, rozebírat, že se stačilo lépe podívat. Ale zase jsme chytřejší.

Vyrážíme tedy dále s nemalými zpožděním vstříc horám, zatáčkám, zážitkům ze skvělé cesty. A po pár km je mi jasné, že zmokneme. A Judas to za jízdy kontroluje na radaru a je to naprosto jasné. Za chvíli stojíme a už za deště jde JUDAS do nepromoku, já taky - ale pro mě to znamenalo jen zavření větracích otvorů a po drobné “blonďaté” chvilce i natažení nepromoku na rukavice. Bouřka je fakt šílená.. Blesk zároveň s hromem mi jasně říká, že jsme přímo v centru dění. Kroupy. Strašná spousta vody z vrchu a tím pádem i na cestě. Ale i tak jedeme. Zjistil jsem, se vlastně dá jet i skoro “poslepu”. Přes štít helmy nebylo skoro nic vidět, jen jsem tušil, na navigaci jsem taky skoro neviděl, ale šlo to.

Projeli jsme dvě bouřky a za chvilku byl klid..ale bylo jasné, že dnes nemáme šanci projet ani celou Bicazskou soutěsku, že nemáme šanci se dostat včas ani na začátek a tak začal vznikat problém s bydlením. Na začátek soutěsky by jsme dojeli, ale ubytování NULA. Našli jsme něco na půli cesty, tak jedeme… cesta dobrá, malý provoz, jen malé osady. Dojedeme k ubytování, ptáme se - prý není volno… LŽOU - NECHCE SE JIM !!!

Tak Judas najde jiné ubytko asi 10 km zpátky. Odbočujeme z vedlejší cesty na ještě vedlejší a začínáme mít pochybnosti, co to vlastně je. Najdeme a jsme v šoku… Docela velký penzion na 3 patra, na každém patře asi 14 pokojů, obrovská zastsřešená terasa jak děláná pro svatby, oslavy apodobně, dva velké bazény - něco neskutečného. Cena dobrá, po otázce, jestli můžeme povečeřet, nám hned nabídl rybu, nebylo co řešit. Každý máme svůj pokoj a těšíme se na večeři. Ryba se ještě mrskala v kýblu, pán nám ji ukázal, vybuchal a za asi 30 minut byla na stole. Pstruh obalený v nějakém super těstíčku, k tomu dvě hroudy hmoty (asi brambor, vejce, sýr a rozmixováno do kaše a tepelně upraveno), a k tomu česnekový dresink. Ale ne, jak ho známe. Namačkaný, naškrábaný česnek s trochou olivového oleje. No ty kráááso… to byla delikatase. A bylo to zase do bolesti. Dostali jsme místní “Šnaps” - chtěli jsme malou - tak jsme dostali jen deci, pak džbánek místního vína, no super večer.

A pak na dobrou noc a desinfekci panáček domácí hruškovice a jde se spát. Tedy někdo. Já ještě píšu .

Už se těším na Bicasz soutěsku…

17.7.2021 sobota

Do zadele - nefunguje  klávesnice u ipadu. Budu vzpomínat doma

Vstáváme do raní oblačnosti, ale i tak víme, že počasí bude super…
Jdeme na objednanou snídani, ale já nemám vůbec ani trochu hlad, tak se ptám, jestli je možno snídani zrušit - bohužel, je již nachystaná. 2 volí oka, nějaký domácí salám, sýry, bůček, trocha zeleniny, zkrátka plný talíř. Tak jsem se porval alespoň s jedním vajíčkem a už vím, že mně bude celé dopoledne bolet břicho. No co už, alespoň nějaká bílkovina v těle .
Těsně před odjezdem se ještě převlíknu z textilních kalhot do riflí, abych se úplně neuvařil a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.
Jedeme bočními cestami směr Bicazská soutěska - je sice krátká, ale velkolepá. Užíváme si cestu nahoru celkem bez provozu, zatím se nestačíme moc kochat, ale to zvládneme na cestě zpátky. (vymyslel jsem totiž takovou malou "prasárničku", takže se musíme vrátit) Projedeme ji tedy celou a pak ještě sjíždíme k městu Sfantu Gheorge, kde se točíme a jedeme to zpátky. Krásný úsek cesty. Soutěska jako taková je skutečně velkolepá, velmi úzký kaňon s velkými skálami kolem. A klkatící se.

Dole pod Bicazskou soutěskou se dáváme směrem na Onesti - cesta hodně dlouhou dědinou je odpočinková, napohodu, bez provozu, liduprázdno. Za chvíli dojíždíme na konec asfaltu a začíná šotolina. Je to po rovince, žádné velké kameny, jede se dobře.. Po nějakých asi 15 km se ale cesta stáčí do lesa a nahoru do kopců. A to je pro mě vážně výzva. Nahoru to celkem jde, i ty vracečky do kopce se dají zvládnout, ale je mi jasné, že cesta dolů bude vypadat podobně a z toho mám už obavy… Ale to teprve bude, zatím si užívám přítomnost. Na vršku se kocháme nejen  krajinou, ale i neskutečným tichem - krom zvuků lesa, hmyzu… no nic - jede se dál. Mé obavy se naplnily a některá místa pro mě nejsou ani trochu jednoduchá. Pro lidi, kteří v tomto umí jezdit by to byla naprostá pohodička, něco jako vyasfaltovaná cesta - ale pro mě to je boj, páč to prostě neumím. Ale zvládii jsme to beze ztráty kytičky a po cca 30 km šotoliny se dostáváme zpátky na asfalt a projíždíme chudými vesnicemi, kde lidé žijí s přírodou. Poznatek - máme v hlavě zakořeněno, že Rumuni jsou bordeláři - ale i po letošní zkušenosti musím říci, že to není pravda. Téměř všude uklizeno, lidé pořád před domy zametají, udržují pořádek, volně pohozených odpadků jsme vážně moc nezaznamenali.
Pokračujeme v cestě směr Brašov, kde jsem vymyslel další prasárničku - asi 200 km okruh. Jenže - půl dne debatujeme, jestli to natáhneme do pondělka a nebo jestli jedeme v neděli domů. Rozhodnutí spadlo na mně, tak rozhoduji (s ohledem na Judase a jeho práci a zájmům), že v neděli večer budeme doma. Jako ten okruh by se stihnout dal, ubytování v Brašově kolem deváté hodiny by taky asi nebyl problém, ale když jsem řekl, že ráno musíme vyjet nejpozději mezi 6-7 hodinou, tak bylo rozhodnuto, že okruh kašleme, nablížíme se více k domovu a asi v Sibiu budeme hledat spaní. Dohodnuto, rozhodnuto, v Sibiu bloudíme při hledání ubytování (Booking měl špatně adresu), ale i tak se nám povede adresu najít. Pension zavřený. Jedeme k druhému vyhlídnutému - Narváno k prasknutí - svatba. Hledáme dále - je už dost hodin a tak přestáváme řešit cenu, priorita je samostatný pokoj a restaurace. Nacházíme hotel Galant, kde sice platíme více, než jsme mysleli, ale bylo to dáno tím, že jednolůžkové pokoje  už nejsou volné, tak nám paní recepční dala každému velký dvoulůžkový pokoj se slevou. Ale i tak to je ranec. NO co, hlavně že bydlíme a máme si kde dát pivo a něco k jídlu. Objednáváme 1x pizzu a 1x řecký salát. Než to přinesou, stihneme mlasknout dvě pivka. Z pizzy sním 3 klínky, jedna vidlička salátu a mám pocit, že prasknu. Naštěstí se s tím Judas popral statečně. Dáváme pok ještě karafu vína, kecáme a řešíme cestu domů. Pak už jen panák na dobrou noc a s nastaveným budíkem na 6:15 jdeme spát

18.7.2021 neděle

S pocitem, že ráno bude snídaně od sedmi (taky jsem se ji pokusil už večer při placení zrušit, ale nepovedlo se) se potkáváme těsně před sedmou a snažíme se dostat do restaurace - nic. Noční hlídač, který umí jen rumunsky, se nám snaží něco vysvětlit - rozumíme mu hádejte co. PRD. Naštěstí existují moderní technologie a pomocí translatoru se dovídáme, že snídaně je od osmi. Debatujeme a padá rozhodnutí, že na to kašleme a v 7:30 již sedíme na motorce komplet sbalení a jedeme k domovu - a to nejrychleší trasou - už žádné výlety. Na první pumpě tankujeme, mažeme řetězy a vyrážíme dálničním přesunem. Cesta ubíhá dobře, počasí přeje (až na to vedro), tankujeme každých cca 200 km (nejedeme úplně pomalu a spotřeba je skoro dvojnásobná).. Rumunské dálnice (a nejen dálnice ale i naprostá většina cest) jsou fakt v super stavu, malý provoz, takže za pár hodin jsme na hranicích, kde je bohužel velká fronta asi tak v 8 pruzích. Ale docela to jde rychle, takže pak už jen koupit dálniční známku na Maďarské dálnice a hurá vstříc dalším dálniičním kilometrům. Před Budapeští je jasné, že začne pršet a tak volím variantu přes město - ne po obchvatu, kde jsou furt kolony a posledně jsem tam stál necelé 2 hodiny. Ještě se stihneme obléci do nepromoků a fakt začíná kapat. Ale naštěstí ne moc. Průjezd městem je neskutečně pohodový a rychlý, s minimálním provozem, takže za chvilku jsme už na dálnici směr Slovensko. Tady jsem se dohodli, že nepojedeme na Bratislavu a Brno, ale že pojedeme přes Komárno a pak se napojíme na SK dálnici a přes Bytču domů. Trochu mírného zpestření v celém dálničním dni. U Šaly se na nás valí příšerná bouřka, tak se na pumpě oblékáme a dobře jsme udělali - za 3 minuty bouřka jako prase. Trochu jsme ji ujeli, ale i tak se obáváme dalších 2. Naštěstí jsme dost rychlí a celé Slovensko pak už bez deště. Přes Bumbálku jsme si to taky náramně užili, zase trochu ohrkali stupačky a už jen doufáme, že další bouřku nad Pustevnami mineme a stihneme se domů dostat za sucha. Povedlo se.

Najeto 2680 km
natankováno 131,65 l paliva (s nějakým přepočtem cca 3500 Kč)
průměr 3,77 l/100 km

Zážitků nepočítaně

Zde je odkaz na pár fotek:
BoPa - Fotky z cest - Fotoalbum - 2021_07_15-18 - MOTO Rumunsko